Ale pěkně popořádku. Protože se Naděnka chtěla po vzoru tatínka zúčastnit nějakého závodu, rozhodli jsme se, že poběží pětku spolu s maminkou. Jak se závod blížil, začala se bát, že to nezvládne. Zkusili jsme si cestou ze školky část trasy pěšky, ať ví, do čeho jde a navíc jsme se domluvili, že když závod dokončí, dostane jako trofej maličký pohár. My s kamarádem jsme se zapsali na tradiční devítku.
Do už tak bahnité trati ještě den před závodem pěkně napršelo. Počasí se jako zázrakem ráno vybralo a dokonce na chvíli vykouklo i sluníčko. Poučen z loňského trápení jsem se od startu držel trpělivě na konci startovního pole a šetřil síly na závěrečná stoupání. Vyplatilo se. Sice v jsem skončil v hloubi startovního pole, ale i tak jsem si zaběhl na domácí půdě svůj osobák.
Holky zvládly závodní premiéru na jedničku. Hrdě jsem poslouchal, jak jim pořadatelé v zatáčkách fandili a pomáhali překonávat kluzké můstky. Na závěr nás trochu zamrzelo, že se vyhlašovali všelijaké bizarní kategorie a na nejmladší běžkyni nedošlo.
Aby dojmů nebylo málo, předvedl nám ještě doma Kubík první dva krůčky.
Počet uběhnutých kilometrů - 29
Počet hodin učení - 1
Počet vyměněných plenek - 23
Počet vypitých lahví vína - 5